Vyhledávat v databázi titulů je možné dle ISBN, ISSN, EAN, č. ČNB, OCLC či vlastního identifikátoru. Vyhledávat lze i v databázi autorů dle id autority či jména.
Projekt ObalkyKnih.cz sdružuje různé zdroje informací o knížkách do jedné, snadno použitelné webové služby. Naše databáze v tuto chvíli obsahuje 3299635 obálek a 1000501 obsahů českých a zahraničních publikací. Naše API využívá většina knihoven v ČR.
Téma s variacemi :piano = Zdenčiny variace = Zdenkas variationen = Variations for Zdenka
Autor: Janáček Leoš
Rok: 1990
ISBN: 9788070581032
NKP-CNB: cnb001889635
OKCZID: 110082222
Citace (dle ČSN ISO 690):
JANÁČEK, Leoš. Téma s variacemi: piano = Zdenčiny variace = Zdenkas variationen = Variations for Zdenka. Praha: Supraphon, 1990. v, 12 stran.
Anotace
V životě Leoše Janáčka sehrál klavír ze všech nástrojů snad nejzajímavější úlohu. Jakožto interpretovi mu byl nedostižným cílem, ale jako skladateli se mu stal „věrným přítelem“ a pomocníkem. Ve druhé polovině 70. let 19. století se Janáček vedle pedagogické, sbormistrovské a kompoziční činnosti, kterou v té době již naplno v Brně vykonával, rozhodl ještě pro dráhu profesionálního pianisty. O tuto iluzi jej však připravilo poznání v Lipsku, kde si na konzervatoři krátce (1879-80) doplňoval hudební vzdělání. Zjistil zde, že mu není dáno stát se koncertním umělcem a vinu dával své klavírní pedagožce Amálii Wickenhauserové - Nerudové a jejímu nesprávnému vedení.[1] I přesto zůstával jeho vztah k tomuto nástroji pozitivní a velmi osobní. Klavírní tvorba je ventilací Janáčkových nejniternějších pocitů. Obracel se k ní v dobách životně nejtěžších, kdy zemřela dcera Olga a jeho opery se setkávaly s nepochopením. Právě v tomto období v letech 1900-1912 vznikla všechna sólová klavírní díla, která jsou dodnes interpretačně i posluchačsky velmi vděčná a do programů koncertů často zařazovaná (dvě řady cyklu Po zarostlém chodníčku, Sonáta 1. X. 1905 Z ulice a cyklus V mlhách). Tuto tvorbu rámcují dvě skladby stojící na okraji jeho kompozičního období – Vzpomínka napsaná tři měsíce před smrtí a Zdenčiny variace, které jsou naopak startem do jeho kompoziční kariéry. Jan Jiraský v bookletu k CD Janáček`s piano uvádí, že toto dílo nepatří v kontextu Janáčkovy tvorby k těm nejhodnotnějším, ale pro kompoziční vývoj mělo nesporný význam, dokonce tak velký, že jej sám autor označil prvním opusovým číslem, ačkoliv již předtím složil několik sborů či skladeb pro smyčce. Roku 1880 právě v době lipských studií dostal zadáno od prof. Grilla napsat variace. Tak vzniklo Téma s variacemi věnované snoubence Zdence Schulzové, kterou si rok nato vzal. Odtud podtitul Zdenčiny variace. Forma variací, jakožto cyklus samostatných uzavřených dílů, dává skladateli jedinečnou příležitost měnit v jednotlivých částech v rámci jedné skladby tóninu, tempo, takt, dynamiku, ale i harmonii či styl tématu a tyto kontrasty, v jiné formě ve větší míře často neslučitelné, klást přímo vedle sebe. Janáček této formy využil, aby v sedmi variacích ke svému tématu předvedl, že kompozičně ovládá různé styly: v Schumannově duchu je napsána druhá variace, třetí imituje styl Čajkovského, ve čtvrté si vzal autor za vzor Liszta, v páté napodobuje styl Brahmse, v šesté Bacha-Busoniho a v poslední se vyjadřuje klasicistním „jazykem“[2]. Ačkoliv dílo vzniklo ve velmi raném tvůrčím období Janáčka, následující analýza ukáže, že je možné již v této skladbě odhalit mnohé prvky Janáčkova pozdějšího typického skladatelského rukopisu. Téma Zdenčiných variací (viz ukázka č. 1) je uspořádáno do dvou osmitaktových period (forma a - b), přičemž první z nich se opakuje. Rytmicky i intonačně prostá melodie s nádechem moravského folklóru má čtyřhlasý polyfonní charakter, jednotlivé hlasy však nejsou naprosto samostatné, jako tomu bylo např. v renesančních skladbách. Z harmonického hlediska je problematické zařadit úvodní samostatně znějící tón d, neboť může být tercií tóniky B dur, ale zároveň také kvintou VI. stupně (akord g moll), který zazní na následující dílčí dobu. K osvětlení celé situace nepřispěje ani začátek I. variace, teprve ve II. variaci zazní s prvním tónem d i tón b v basu, což jednoznačně zní jako tónika. Mezi dílem a a dílem b tématu dojde k chromatické modulaci do tóniny c moll, k jejímuž jednoznačnému utvrzení však nedochází. V závěru plochy b je akord c moll s přidanou septimou tónu b přehodnocen na II7 tóniny B dur a celé téma v tónině B dur i končí.
Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU