Rommel

Autor při zajetí v 1942 s Rommelem jedinkrát v životě krátce setkal, což na něj zapůsobilo že napsal jeho biografii. U knihy z 1950 se dá usuzovat, že příliš času na skutečně seriózní bádání neměl. Vychází především z vyprávění přeživších účastníků. Vykresluje Rommela jako ideálního velitele -což má vysvětlovat, proč spojenci v Africe dlouhé 3 roky nemohly výrazně slabší jednotky Osy porazit. Rommel se prý nedopouštěl špatných věcí... krom toho, že apoliticky sloužil ideologii kterou prý nepochopil. Zajímavé, že jiní pochopily dříve (než Německo začalo ve válce prohrávat). Romelova kniha Pěchota útočí je zde líčena jako veledílo -působivé pro čtenáře té doby, kteří nejspíš neměly možnost ji číst; mě osobně následně dost zklamala. Popis bojů v 1940 přeceňuje Rommelovi úspěchy a ignoruje úlohu velitelů na obdobných pozicích okolo. Autor zemřel dříve, než vešly ve známost informace o prolamování kódu v 2.sv. válce a úspěchy za kterými byla rozvědka přisuzuje mystickým schopnostem Rommela.