Pandořina skříňka

Kdo by nechtěl vědět, kde jsou jeho kořeny? Z jakého prostředí pochází? Agáta má sice stagnující, ale stabilní manželství, tři v podstatě již dospělé děti, je zabezpečená a vše v jejím životě je v pořádku a jakoby dopředu nalinkované. Zlomovým okamžikem je však náhlá smrt její matky. Při prohlížení pozůstalosti najde Agáta podivný dopis, který jí vezme jistotu, že znala dobře své rodiče, a že jejich vztah byl natolik nudný a suchopárný, jak si jej pamatuje. Agáta začíná hledat pravdu, pátrat po svých kořenech, zjišťuje, že ne vše, co se zdálo být dříve tak jasné, je takové i ve skutečnosti. Příběh její rodiny přivádí Agátu z Prahy do Slezska, k rodině jejího otce. Ne všechno, co se dovídá, se jí líbí, mnohé nechápe. V průběhu pátrání se postupně dostává do konfliktu se světem svého muže a dětí, občas musí lhát a ledacos tajit. Na návrat je však pozdě. Eva Tvrdá odhaluje mnohým ne zcela známou historii Slezska, národnostní i politické konfrontace krutého dvacátého století, které se podepsaly na osudech obyvatel. To vše je hlavní kulisou při pátrání Agáty. Podněcuje ve čtenáři touhu poznat své předky a hlouběji i sama sebe, vzápětí nás nechá v nejistotě, zda není občas lépe nechat historii spát. Občas jsem měla pocit, že se mi autorka naprosto neuvěřitelně vkrádá do myšlenek, že uvažuje velmi podobně, skvěle pojmenovává mnohé, co její vrstevnice těší i trápí. Osobně mě to přivedlo k tomu, že jsem si v knihovně okamžitě půjčila další její knihy, nejen Dědictví, na které Pandořina skříňka volně navazuje. Součástí knihy je i řada povídek, ve kterých vystupují potomci postav ze zmíněné knihy Dědictví. Osobně bych doporučovala číst je s určitým odstupem jak od hlavního příběhu, tak od sebe navzájem. Témata povídek jsou velmi silná a jejich obsah to ještě výrazně umocní.