Prakticko-teologické aspekty mezilidské komunikace

Po knize jsem sáhl ze zvědavosti a počáteční část mne příjemně překvapila - zabývá se komunikací bez velkého důrazu na teologii, často působí dojmem: co by učený teolog mohl říct o komunikaci, aniž by se dotkl víry. Asi po str. 55 se ale začínají vršit jak překlepy, tak mnohá problematická tvrzení (např. mučednictví se bere jako důkaz pravdivosti). Ač to autoři v úvodu či názvu výslovně neuvádějí, teologii v této knize berou jen v katolickém kontextu a pravdu definují jako Pravdu zjevenou Ježíšem. Sice se tváří liberálně a filozoficky, např. i zmiňováním Platóna, Husa, ale tyto zmínky jsou ojedinělé, stručné a pečlivě volené. V řadě stanovisek zastávají jednostranné postoje, vycházející z dějin církve a interpretace bible nějakou autoritou, která se přitom často zdá být argumentačně neprůkazná. Srovnávání jednotlivých témat mezi různými náboženstvími se vůbec nekoná, popřípadě se omezuje na starý a nový zákon. O něčem se zase tvrdí, že o tom prostě nemá přemýšlet... Přesto zajímavé.