Vyhledávat v databázi titulů je možné dle ISBN, ISSN, EAN, č. ČNB, OCLC či vlastního identifikátoru. Vyhledávat lze i v databázi autorů dle id autority či jména.
Projekt ObalkyKnih.cz sdružuje různé zdroje informací o knížkách do jedné, snadno použitelné webové služby. Naše databáze v tuto chvíli obsahuje 3146029 obálek a 949466 obsahů českých a zahraničních publikací. Naše API využívá většina knihoven v ČR.
Autor: Martina Lázničková-Galetová, David Joseph Gaul, Pavla Seitlová, Kateřina Danielová
ISBN: 9788070285893
OKCZID: 128976673
Půjčte si tento titul v knihovně přes portál Knihovny.cz
Citace (dle ČSN ISO 690):
LÁZNIČKOVÁ-GALETOVÁ, Martina. Nejstarší šperky a ozdoby těla: co nosily Venuše? = The oldest jewellery and body ornaments : what did the Venuses wear?. Překlad David Joseph GAUL, překlad Pavla SEITLOVÁ, překlad Kateřina DANIELOVÁ. První vydání. Brno: Moravské zemské muzeum, 2022. 93, 43 stran.
Výstava Nejstarší šperky a ozdoby těla představuje ozdoby, šperky a zdobení lidského těla, které patří mezi nejstarší doklady uměleckého vyjádření člověka na Moravě. Tyto předměty, kterými si lidé zdobili své tělo, oděv a jeho doplňky a mohly být používány k dalším účelům jako předmět směny, indikátor příslušnosti ke skupině/etniku nebo sociálního statusu, měly různou podobu. Člověk využíval a dotvářel nasbírané přírodniny a materiály nebo speciální typy ozdob vytvářel. Sbírání, sběr, je fenomén s tímto úzce spjatý a my hledáme také odpověď na otázku, jaká byla kritéria tohoto sběru, který mohl být čistě užitkový, ale také symbolický. Pro některé druhy schránek lidé z Moravy křižovali Evropu a přinášeli je z dálky, shromažďovali je a uchovávali. Byla to forma, tvar, barva nebo vlastnosti toho kterého materiálu, pro který se člověk vydával na cesty nebo na lov, aby ho v dostatečné míře získal. Vytvářel unikátní artefakty, ale také série shodných nebo podobných opa-kujících se kusů. Své ozdoby jednoduše nebo sofistikovaně tvořil, jednoduše nebo složitě zdobil, nosil na sobě nebo na svém oděvu a doplňcích, uchovával, předával dalším, ztrácel a znovu nacházel, poškozené opravoval a znovu používal, nedostupné imitoval a také záměrně zahazoval. Kritérium, které nám zbývá k vyhodnocení nalezených předmětů, zda byly používány jako ozdoba, a to ať už samotného těla nebo jeho oděvu/doplňků, je přítomnost otvoru, žlábku – funkčních úprav, pomocí kterých bylo předmět možno provléknout, uchytit, zavěsit, upevnit, a těžko rozlišitelné stopy těchto typů používání. Toto nám také nepřímo napovídá o nutné existenci a využívání materiálů, které tyto funkce spolu plnily, ale které se z důvodů jejich křehkosti a degradovatelnosti do dnešních dnů nezachovaly – materiálů netrvanlivých. Je nemožné již zjistit, v jakém poměru používal člověk ke zdobení materiály trvanlivé a jako doplněk nebo samostatně materiály netrvanlivé. Zde dobře vidíme, jaký segment z mozaiky projevů chování a potažmo myšlení tehdejšího člověka je nám zachován a jaký stále zůstává a zůstane utajený. Jen z nepřímých dokladů lze usuzovat na to, že lidé se zdobili i na holém těle, pojednávali ho pomocí barev – tělní malby, nebo tetováním, jizvením (skarifikace).