Vyhledávat v databázi titulů je možné dle ISBN, ISSN, EAN, č. ČNB, OCLC či vlastního identifikátoru. Vyhledávat lze i v databázi autorů dle id autority či jména.
Projekt ObalkyKnih.cz sdružuje různé zdroje informací o knížkách do jedné, snadno použitelné webové služby. Naše databáze v tuto chvíli obsahuje 3160459 obálek a 951889 obsahů českých a zahraničních publikací. Naše API využívá většina knihoven v ČR.
Ještě se mi líbí na zemi
Autor: Skála, Ivan a Doubek, František
Rok: 1998
ISBN: 9788086117119
NKP-CNB: cnb000538209
OCLC Number: (OCoLC)42029824
OCLC Number: (ocolc)42029824
OKCZID: 110311473
Půjčte si tento titul v knihovně přes portál Knihovny.cz
Citace (dle ČSN ISO 690):
SKÁLA, Ivan. Ještě se mi líbí na Zemi. [Říčany u Prahy]: Orego, 1998, c1997. 78 s.
Hodnocení:
4.0 / 5
(3 hlasů)
Digitální objekty
Anotace
O Ivanu Skálovi se říkalo, že šlápl na hrdlo své písni a obětoval ji do služeb chvíle. Sám ostatně tuto charakteristiku podporoval. Zatímco však jeho kritikové (dokud ještě nějací byli; nemám totiž na mysli karikatury supů, kteří se vrhají na vše, co jim umožní získat zasmrádlý drobek z panského stolu) službu současnosti považovali za degradaci, poklesek, výprodej talentu, Skála se k ní hlásil s hrdostí. Existuje vůbec poezie nečasová? Nadčasová jistě. Poezie, která se nestydí za záhon, na němž vyrostla, vstupuje právě díky časovosti do nezapomnění. Poezie, jež se tváří, jako by pro ni hodinky netikaly, se při porodu nenadechne. To je v nejlepším případě „věčné“ veršování do památníčků, to je ta „pohádka mládí, která se nevrátí“ ani za císaře pána, ani za tatíčka Masarýčka, ani za Emila I., ani za Jakeše, tím méně za Emila II. A v horším případě jsou to opusy sběratelů alpakových cen a devizových pochval, kteří po materiální stránce žijí náramně časově, aby podvedenému publiku předstírali, že jim z hlavy trčí anténa zastrčená do Všehomíra. Pořadatelé této sbírky dosud nevydaných básní Ivana Skály se básním časovým, spjatým s mravní bídou restaurace kapitalismu, nijak nevyhýbali. Ani by neuspěli – básník žijící v nuceném ústraní, opuštěn bývalými nohsledy i „přáteli“, kritikou i krkavci (ti odtáhli na lukrativnější loviště a vyrojili se teprve při pohřbu; jejich nekrology zůstanou trvalým dokumentem polistopadové zhovadilosti), nemohl jinak než dennodenně přemýšlet o katastrofě, která postihla hlubinu jeho bezpečnosti. A tady jsme se dočkali největšího překvapení. Místo ukřivděných častušek a planých jeremiád jsme v pozůstalosti nalezli ucelený obraz světa, v němž je sice zoufalé básnit, ale v němž je přece nutno žít a dovést do konce zápas s černým andělem, ještě než budeme tiší a doslovní, ještě než pozpátku odcouváme k hlíně. Zcela zřetelně rozeznáme, kdy verše vznikly. Tato doba, doba Buckinghamů a Jagů, jim však volky nevolky vystavuje vízum do budoucnosti. A v ní již nebude místa pro vlky.
