Dívky tepané ze stříbra

Čekal jsem prostoduchou četbu s propagandistickým nádechem, ale byl jsem překvapen. Jde o vyprávění ze života dospívajících dívek, učnic, které hledají své místo ve společnosti, mají různé názory a sny. Vyprávění je lidské, srozumitelné a krásné. Poetická próza, často jsem měl dojem, že čtu báseň bez veršů. Autorka byla určitě velká umělkyně. Z knihy je patrné, že ji psal někdo zkušený, ale velmi mě překvapilo, že ji napsala až v 80-ti letech. Když jsem si dohledal její životopis, ten sám o sobě je dobrodružný román. Za smutné považuji, že se objevila tendence odebírat jí pocty. Psala už za císaře pána, dostávala i řadu cen za První republiky, byla zakázána za Protektorátu... V této knize prosvítá autorčino přesvědčení, že posláním žen není jen mateřství (ač zmiňuje, že některým ženám takové postavení vyhovuje) a dále zde příležitostně narážíme na pozitivních postavy, které s pochopením řídí cestu mláďat do správných kolejí... Ale jinak by mohla být psaná v prakticky jakékoliv době.