Osuský, Štefan

Autor: Osuský, Štefan
Rok: 1889-1973
Oblast působnosti: diplomaté, právníci

Biogr./Hist. údaje: Narozen 7. 6. 1889 v Brezové pod Bradlom, zemřel 27. 9. 1973 ve Washingtonu. Československý politik a diplomat. Autor pamětí, studií a textů z oboru mezinárodního práva a mezinárodních vztahů, o postavení Československa v Evropě a o americkém způsobu života.
Zdroj: Autoritní databáze Národní knihovny ČR

Štefan Osuský (31. března 1889, Brezová pod Bradlom – 27. září 1973, Herndon u Washingtonu, USA) byl československý a slovenský politik a diplomat slovenského původu.Narodil se v rolnické rodině, která se později zabývala rovněž koželužstvím a obchodem kůžemi. Od roku 1906 žil v USA, kam se provdala jeho sestra za chicagského továrníka slovenského původu Svadíka. V USA studoval teologii ve Springfieldu a na universitě v Chicagu sociální a přírodní vědy a později práva, z nichž získal doktorát v roce 1915. Po ukončení studia se rozhodoval mezi geologií a právem. Zvítězil zájem o politiku a právo a po složení advokátských zkoušek pracoval v advokátní kanceláři v Chicagu. Působil také jako funkcionář slovenských krajanských spolků a po roce 1915, se zapojil do československého zahraničního odboje. V květnu 1916 byl vyslán jako zástupce Slovenské ligy v Americe za Masarykem do Londýna a z jeho pověření pak do Paříže, kde navázal spolupráci s Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Osobně podpořil vznik Československé národní rady v roce 1916 a v letech 1917 až 1918 měl na starosti propagační činnost rady jako ředitel pobočky nově vzniklé agentury Československé tiskové kanceláře v Ženevě. Od 8. do 10. dubna 1918 zastupoval v Římě spolu s Milanem Rastislavem Štefánikem slovenský národ na Kongresu utlačovaných národů a v Itálii měl poté na starosti rekrutování dobrovolníků do československých legií v Itálii. Od ledna 1919 byl pověřen rovněž funkcí generálního tajemníka československé delegace na Pařížské mírové konferenci a za Československo též podpsal v červnu 1920 Trianonskou smlouvu, která řešila poválečné hranice Maďarska.Spolu s Edvardem Benešem zastupoval v letech 1921–1932 Československo v nově vzniklé Společnosti národů, v letech 1919 a 1920 pracoval zároveň jako československý vyslanec ve Spojeném království a od roku 1920 do konce 30. let jako velvyslanec Československa v Paříži. Po Mnichovské dohodě nesouhlasil s postupem Edvarda Beneše a po rozbití Československa v březnu 1939 odmítl vydat pařížský úřad velvyslanectví a začal organizovat československý zahraniční odboj. V říjnu téhož roku podepsal s francouzským premierem Édouardem Daladierem Smlouvu o obnovení československé armády ve Francii a v listopadu se stal členem Československého národního výboru založeného v Londýně Benešem. V červenci 1940 byl sice jmenován ministrem v exilové vlády, ale jeho vztahy s Benešem se nadále zhoršovaly. Spory, které se týkaly zejména otázek zahraniční politiky, vedení odboje a poválečného uspořádání republky, vedly k tomu, že byl v březnu 1942 odvolán ze svých funkcí a stáhl se z politického života. Přednášel dějiny diplomacie a mezinárodních vztahů v Oxfordu a na jaře 1945 odešel do USA, kde se na Colgate University v Hamiltonu stal řádným profesorem. Po únoru 1948 se angažoval v Radě svobodného Československa a vydal řadu studií a knih o československé politice a mezinárodních vztazích. V roce 1919 se oženil s pěvkyní Národního divadla v Praze Pavlou Vachkovou (1891–1978).V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka a v roce 2001 slovenský Řád Bílého dvojkříže II. třídy. V roce 1995 o jeho životě natočila Slovenská televize dokument Vzpomínka nikdy nezklame.