Vyhledávat v databázi titulů je možné dle ISBN, ISSN, EAN, č. ČNB, OCLC či vlastního identifikátoru. Vyhledávat lze i v databázi autorů dle id autority či jména.
Projekt ObalkyKnih.cz sdružuje různé zdroje informací o knížkách do jedné, snadno použitelné webové služby. Naše databáze v tuto chvíli obsahuje 2889774 obálek a 872473 obsahů českých a zahraničních publikací. Naše API využívá většina knihoven v ČR.
Futabatei Šimei | |
|
|
Autor: Futabatei Šimei
Rok: 1864-1909 Šimei Futabatei (jap. 二葉亭 四迷, rodným jménem Tacunosuke Hasegawa (長谷川 辰之助), 4. dubna 1864 Tokio – 10. května 1909 Bengálský záliv) – japonský spisovatel, překladatel ruské a anglické prózy do japonštiny, novinář, spoluzakladatel Japonsko-polského sdružení.Narodil se v aristokratické rodině o samurajských tradicích. V letech 1881-1886 studoval v Tokijské škole cizích jazyků na fakultě ruské filologie, kde ho zvláštně zaujala tvorba ruských klasiků.Roku 1887 vydal své nejdůležitější dílo, jež ovlivnilo pozdější japonskou prózu a zavedlo nový literární sloh, spočívající v psání řečí podobné mluvené řeči. Byla to kniha Ukigumo (1887, Táhnoucí mraky) považovaná za první moderní japonský román.Dalších deset let nenapsal ani knihu. V letech 1889-1897 pracoval jako překladatel novin z angličtiny a ruštiny pro vládní kancelář oficiálních tisků. Roku 1898 zároveň začal práci jako přednášející ruštiny na škole, v níž studoval. Roku 1902 vyjel do kontinentální Asie, pobývaje v Číně a Rusku. Po návratu do Japonska roku 1903 stal se korespondentem deníku Asahi Šimbun v Tokiu.Roku 1906 se spřátelil s Bronisławem Piłsudským (bratrem Józefa Piłsudského), který se po opuštění trestanecké kolonie na Sibiři věnoval výzkumu kultury Ainu, a po vypuknutí rusko-japonské války přibyl do Japonska. Během dalších měsíců známosti se Futabetei o Piłsudského postaral a umožnil mu poznat několik důležitých osobností, mj. ministra zahraničních věci a premiéra Šigenobu Ókumy nebo Taisuke Itagakiho, vůdce Hnutí za svobodu a lidská práva. Výsledkem jejich přátelství vzniklo Japonsko-polské sdružení, jež se zabývalo kulturní výměnou mezi oběma zeměmi.V tomto období vznikly dvě jiné knihy – Sono Omokage (1906, Jeho podoba) a Heibon (1907, Všednost). Roku 1908 začal pracovat jako tiskový korespondent v Sankt Petersburgu. Nikdy se už nevrátil do Japonska, v květnu 1909 zemřel na tuberkulózu na lodi v Bengálské zálivu. |