Hypatia

Autor: Hypatia
Rok: asi 370-asi 415

Biogr./Hist. údaje: Řecká matematička a filozofka.
Zdroj: Autoritní databáze Národní knihovny ČR

Hypatia z Alexandrie (řecky ‛Υπατία – Hypatiá, v češtině též Hypatie; mezi lety 350/370 – březen 415, příp. 416) byla pohanská platonská či spíše novoplatonská filosofka a první historicky známá matematička žijící v závěru řecko-římské doby v egyptské Alexandrii, „považovaná za jednu z hlavních postav pohanské filosofie a víry v té době.“ Svými současníky byla pokládána za charismatického učitele a významného učence se značným rozsahem odbornosti. Současně požívala ve městě všeobecné obliby a úcty. Její působení bylo dokladem životaschopnosti pozdně antické tradice jako intelektuální a do jisté míry i náboženské alternativy k tehdy už dominujícímu křesťanství. Přestože na rozdíl od jiných novoplatoniků nezaujímala protikřesťanskou pozici a velmi pravděpodobně sama stejně jako její křesťanští žáci zastávala přesvědčení o kompatibilitě své nauky s křesťanstvím, představitelé církve její působení ve „městě tak důležitém a bouřlivém, jako je Alexandrie,“ pokládali za nebezpečné a snad i za největší překážku úplného pokřesťanštění jeho obyvatel.Na popud patriarchy Kyrilla byla pod falešnou záminkou brutálně zavražděna davem jeho fanaticky oddaných zaměstnanců v období vyhrocených náboženských sporů; proto někdy bývá označována jako „pohanská mučednice“ a poslední představitelka helénismu. Ačkoli je možné, že její smrt byla více důsledkem otevřeného mocenského konfliktu a osobní nevraživosti mezi dvěma alexandrijskými křesťanskými frakcemi než čistě náboženského antagonismu pohanů a křesťanů a snahy omezit pohanský intelektuální vliv, nelze popřít přinejmenším to, že pro ni byla využita křesťanská protipohanská náboženská motivace. Pozdější křesťanská tradice z Hypatie umučené zfanatizovanými křesťany s největší pravděpodobností vytvořila legendární postavu svaté mučednice Kateřiny popravené údajně pohanským císařem pro své křesťanské vyznání. Ačkoli se z Hypatiina vědeckého díla nic nezachovalo, v dobových souvislostech vedl její osud ke vzniku až do současnosti tradovaného literárního mýtu, v němž se stala emblematickou postavou v „zápase mezi duchem kritičnosti a duchem dogmatismu“ – symbolem „tragických důsledků fanatismu“. Počínaje 18. stoletím se (zejména v deistických a osvícenských kruzích) v tomto smyslu opakovaně objevuje jako předmět interpretací autorů novověké a moderní literatury, kteří si o ní mnohdy vytvářejí svůj vlastní a skutečnosti ne zcela odpovídající obraz. Často je její osud chápán jako argument pro kritiku církve a křesťanství vůbec; bývá v něm spatřován projev jejich nesnášenlivosti a anti-vědeckého postoje. Ve feministické literatuře je Hypatia uváděna jako příklad emancipace ženství a oběť misogynie svých nepřátel.